Dítě na rozloučenou?
Tohle je nový způsob, jak řešit rozchod, když se nechcete rozejít. Je to dobrý způsob?Sice ho pustila k vodě, ale zůstali přáteli. Oba chtějí dítě. Tak proč by si vlastně potomka nepořídili spolu? Nějak takhle uvažovala moje kamarádka Alice, když se loni rozhodla otěhotnět se svým nezodpovědným a sobeckým bývalým. Ne, nevrátili se k sobě a ani to nemají v plánu. Prostě se jen dohodli, že Alice vysadí antikoncepci a začnou spolu (dočasně) zase spát. „Rok po rozchodu byl David pořád nejdůležitější chlap v mém životě,“ krčí rameny Alice, která svým výstředním přístupem k rodičovství pobouřila celé své příbuzenstvo.
„Věděla jsem, že bych s ním už nechtěla žít, ale když jsem s něčím potřebovala pomoct, volala jsem jemu. Takže s kým jiným jsem vlastně měla otěhotnět? Bylo mi pětatřicet a nechtělo se mi riskovat, že toho ideálního potkám třeba až ve čtyřiceti, kdy už se mi s ním nepodaří otěhotnět,“ popisuje důvody, které ji přiměly uzavřít s bývalým partnerem nezvyklou dohodu. Ta zněla: „Budeme spolu spát, dokud nepočneme dítě. Pak si půjdeme každý po svém a klidně si můžeme najít nové partnery. O mimino se budeme starat společně tak, jako to dělají rozvedení rodiče.“
Možná takovou dvojici také znáte. Každé třetí dítě se dnes v Česku rodí mimo manželství, ale to už nikoho nepřekvapí. „Roste podíl těch, kteří věří, že dítě může stejně dobře vychovávat jeden rodič jako oba,“ uvádí socioložka Dana Hamplová a její kolegové v knize Děti na psí knížku (vydal Sociologický ústav Akademie věd ČR v roce 2007). Přibývá i dvojic, které v liberálním přístupu k rodičovství zajdou ještě dál.
Nejenže necítí potřebu se před početím dítěte vzít, ale nehodlají spolu ani žít. Motivací vysokoškolaček v dobrém sociálním postavení, které se rozhodly mít dítě bez partnera, se zabývá socioložka Lucie Hošková ze Západočeské univerzity v Plzni. „V podstatě všechny vnímají mateřství bez partnera jako způsob, jak si co nejvíce zachovat individualitu,” podotýká. „Jako plus berou, že to budou především ony, kdo bude rozhodovat, vychovávat.” Co vlastně české ženy vede k tomu, že otěhotní s mužem, s nímž jim láska skřípe nebo už dodýchala? Jaká rizika s sebou toto rozhodnutí přináší a kdy je lepší ho zavrhnout? Čtěte názory odborníků a zpovědi žen, které si dítě na rozloučenou pořídily.
Sociologové dělí svobodné matky na nedobrovolně svobodné (partner si je nechtěl vzít, byl ženatý nebo je opustil), liberální (mají stálého partnera, ale manželství považují za formalitu) a pragmatické (vztah s otcem dítěte jim neklapal, a tak jim připadalo jednodušší se k němu nevázat). Právě ženy z poslední skupiny bývají o samotě s dítětem nejspokojenější. Patří k nim i moje kamarádka Alice z úvodu článku. „David by mi život jen komplikoval,“ vysvětluje. Necítí se jako oběť, kterou si otec jejího dítěte nechtěl vzít. „Tyto velmi soběstačné ženy určitě nemají zájem pověsit si na krk kdejakého méně schopného muže. Proč by to také dělaly?“ míní Alexandra Doležalová.
„Možná by stály o partnera, ale o partnera jim rovného. Najít ale takového, který by jim dostačoval, je pro náročné ženy s postupujícím věkem jistě těžší. Věřím, že než aby se schopná žena starala o dítě a ještě o neschopného partnera, raději zvolí cestu, která obnáší to, že se bude starat pouze o dítě.“ Ještě než se rozhodnete počít potomka s bývalým nebo třeba se ženatým milencem, vezměte v úvahu svůj věk. V pětadvaceti máte spoustu času na testování protějšků a hledání chlapa, s nímž byste založila rodinu.
Ve vyšším věku už je všechno jinak. „Je pochopitelné, že žena, které se blíží čtyřicítka, je ve stresu, že své šance porodit potomka promešká. Pokud nepřemlouváte partnera, aby s vámi byl kvůli dítěti, ale chcete především vlastního potomka, nevidím ve vašem rozhodnutí žádný závažný problém. Jestliže se s partnerem dohodnete, že spolu zplodíte dítě a budete se o něj určitým způsobem starat i na dálku, může být tohle řešení přínosem pro všechny zúčastněné,“ konstatuje psycholožka Doležalová.
Happy end se ovšem konat nemusí a nenastal ani u mé kamarádky. „David tvrdí, že nápad počít spolu dítě byl můj, takže bych se měla starat hlavně já,“ stěžuje si Alice rok po porodu.
„Už předtím jsme měli rozpory a po porodu přibylo nové téma hádek: dcera,“ přiznává Bětka. „Jiné páry spoustu problémů zvládnou díky lásce, jenže my v tomhle ohledu neměli na čem stavět. Dva a půl roku po porodu dcery jsem se odstěhovala.“ Jestliže uvažujete o založení rodiny s mužem, jehož nemilujete, dejte si dost času na rozmyšlenou. Je vaše soužití klidné? Pak máte naději na úspěch. Pokud se ale dost hádáte, bude to s miminem ještě horší.
Zkuste si představit, jak se bude vztah vyvíjet s dítětem. Máte oba podobnou vizi? Ani jeden z vás nemá vedlejší motivy? Netlačí vás třeba do těhotenství partner, který ví, že ho nemilujete, a domnívá se, že si vás mateřstvím pojistí? Některým párům rodičovství z rozumu nejlíp funguje v oddělených domácnostech. „Nikdy nám to s Kubou neklapalo tak dobře jako teď, když spolu nežijeme. Z našeho původního vztahu zůstalo jen to dobré, Kuba mi radí, pomáhá, je dobrý táta,“ pochvaluje si Bětka. „Zvažujeme i možnost, že si takhle na dálku pořídíme druhého potomka.“
Kristýna milého přemluvila, aby si zadělali na potomka. Čtyři měsíce po porodu sama zažádala o rozvod. „Jestliže bez dítěte jsme byli jako dva cizí lidé, tak s dítětem se z nás stali nepřátelé.“ S takovým vývojem
by měla počítat každá žena, která se rozhodne využít mimino jako lepidlo vztahu. Kristýně nešlo v první řadě o potomka, ale spíš o to, aby si udržela milého. A taková motivace nevěstí nic dobrého. „To, že by dítě mohlo zachránit zkrachovalý vztah, je hloupost,“ varuje psycholožka Doležalová. „Vztah musí stát v první řadě vždy na partnerech.“
1. Vybudujte si záchrannou síť.
„Než se žena rozhodne sama vychovávat dítě – a je jedno, zda ho počne s bývalým partnerem, či s anonymním dárcem spermatu –, měla by si především uvědomit, že na potomka bude opravdu sama,“ varuje psycholožka Doležalová. Jinými slovy, pokud nemáte v okolí ochotné babičky, kamarádky nebo sousedky, budete muset vyvinout velké úsilí, abyste všechno sama zvládla. Poohlédněte se předem po lidech, kteří vám pomůžou.
2. Zvažte svou finanční situaci.
Spousta žen, které si pořídí dítě se svým bývalým nebo s kamarádem, nenechají výši výživného stanovit soudem a spoléhají jen na ústní dohodu. Pak se ale snadno může stát, že vám partner smluvenou částku dávat nebude. Jestli s otcem svého dítěte nežijete, měl by výši výživného určit soud.
3. Stanovte pravidla.
Domluvte se, jak často bude muž své dítě navštěvovat a nakolik bude zasahovat do výchovy. „Vysoký podíl matek odpověděl, že otcové neudržují žádný nebo jen velmi malý kontakt se svými dětmi,“ píše socioložka Dana Hamplová ve své studii Děti bez manželství, nebo bez otců?
„Přítomnost nového partnera v domácnosti matky dvakrát zvyšuje šanci, že otcové a děti nebudou v kontaktu.“ Mluvte s mužem i o tom, zda bude mít klíče od vašeho bytu a vy od toho jeho. Nemělo by se stát, že k vám bývalý bude za dítětem docházet, kdykoli se mu zlíbí, a bude vás tak mít pod kontrolou, zatímco vy o jeho životě nebudete vědět skoro nic.
Dobrovolné sólistky:
Přes třicet procent svobodných matek si tuto roli vybralo, protože nestály o nekvalitní vztah.
(Cosmopolitan, Michaela Klevisová)
„Věděla jsem, že bych s ním už nechtěla žít, ale když jsem s něčím potřebovala pomoct, volala jsem jemu. Takže s kým jiným jsem vlastně měla otěhotnět? Bylo mi pětatřicet a nechtělo se mi riskovat, že toho ideálního potkám třeba až ve čtyřiceti, kdy už se mi s ním nepodaří otěhotnět,“ popisuje důvody, které ji přiměly uzavřít s bývalým partnerem nezvyklou dohodu. Ta zněla: „Budeme spolu spát, dokud nepočneme dítě. Pak si půjdeme každý po svém a klidně si můžeme najít nové partnery. O mimino se budeme starat společně tak, jako to dělají rozvedení rodiče.“
Možná takovou dvojici také znáte. Každé třetí dítě se dnes v Česku rodí mimo manželství, ale to už nikoho nepřekvapí. „Roste podíl těch, kteří věří, že dítě může stejně dobře vychovávat jeden rodič jako oba,“ uvádí socioložka Dana Hamplová a její kolegové v knize Děti na psí knížku (vydal Sociologický ústav Akademie věd ČR v roce 2007). Přibývá i dvojic, které v liberálním přístupu k rodičovství zajdou ještě dál.
Nejenže necítí potřebu se před početím dítěte vzít, ale nehodlají spolu ani žít. Motivací vysokoškolaček v dobrém sociálním postavení, které se rozhodly mít dítě bez partnera, se zabývá socioložka Lucie Hošková ze Západočeské univerzity v Plzni. „V podstatě všechny vnímají mateřství bez partnera jako způsob, jak si co nejvíce zachovat individualitu,” podotýká. „Jako plus berou, že to budou především ony, kdo bude rozhodovat, vychovávat.” Co vlastně české ženy vede k tomu, že otěhotní s mužem, s nímž jim láska skřípe nebo už dodýchala? Jaká rizika s sebou toto rozhodnutí přináší a kdy je lepší ho zavrhnout? Čtěte názory odborníků a zpovědi žen, které si dítě na rozloučenou pořídily.
1. případ:
„Zvládnu to sama.“
„Ženy, které si pořizují dítě s mužem, s nímž neplánují společnou budoucnost, nemůžeme házet do jednoho pytle,“ tvrdí psycholožka Alexandra Doležalová z pražského Institutu partnerských vztahů. „Jde o různé případy s rozličnými motivy.“ Podle psychologů byste se měla sama sebe zeptat: „Proč chci dítě s mužem, se kterým neplánuju společnou budoucnost?“ Pokud usilujete v první řadě o potomka, odborníci na duši vám dávají zelenou. Jestliže vám ale jde hlavně o vztah s dotyčným mužem (chcete ho k sobě připoutat nebo ho prostřednictvím dítěte citově vydírat), řítíte se do problémů.Sociologové dělí svobodné matky na nedobrovolně svobodné (partner si je nechtěl vzít, byl ženatý nebo je opustil), liberální (mají stálého partnera, ale manželství považují za formalitu) a pragmatické (vztah s otcem dítěte jim neklapal, a tak jim připadalo jednodušší se k němu nevázat). Právě ženy z poslední skupiny bývají o samotě s dítětem nejspokojenější. Patří k nim i moje kamarádka Alice z úvodu článku. „David by mi život jen komplikoval,“ vysvětluje. Necítí se jako oběť, kterou si otec jejího dítěte nechtěl vzít. „Tyto velmi soběstačné ženy určitě nemají zájem pověsit si na krk kdejakého méně schopného muže. Proč by to také dělaly?“ míní Alexandra Doležalová.
„Možná by stály o partnera, ale o partnera jim rovného. Najít ale takového, který by jim dostačoval, je pro náročné ženy s postupujícím věkem jistě těžší. Věřím, že než aby se schopná žena starala o dítě a ještě o neschopného partnera, raději zvolí cestu, která obnáší to, že se bude starat pouze o dítě.“ Ještě než se rozhodnete počít potomka s bývalým nebo třeba se ženatým milencem, vezměte v úvahu svůj věk. V pětadvaceti máte spoustu času na testování protějšků a hledání chlapa, s nímž byste založila rodinu.
Ve vyšším věku už je všechno jinak. „Je pochopitelné, že žena, které se blíží čtyřicítka, je ve stresu, že své šance porodit potomka promešká. Pokud nepřemlouváte partnera, aby s vámi byl kvůli dítěti, ale chcete především vlastního potomka, nevidím ve vašem rozhodnutí žádný závažný problém. Jestliže se s partnerem dohodnete, že spolu zplodíte dítě a budete se o něj určitým způsobem starat i na dálku, může být tohle řešení přínosem pro všechny zúčastněné,“ konstatuje psycholožka Doležalová.
Happy end se ovšem konat nemusí a nenastal ani u mé kamarádky. „David tvrdí, že nápad počít spolu dítě byl můj, takže bych se měla starat hlavně já,“ stěžuje si Alice rok po porodu.
2. případ:
„Koho bych ještě hledala?“
Nemilujete ho. Už jste se jednou (dvakrát, víckrát…) rozešli, ale zase jste se k sobě vrátili, protože koho jiného byste ještě hledali? Další logický krok: otěhotnět s ním. Takhle přemýšlela i třiatřicetiletá učitelka hudby Bětka – jedenáct let žila s mužem, kterého nemilovala. „V posteli nám to neklapalo, byli jsme hlavně kamarádi. Náš vztah ale byl pohodlný a známý, tak proč něco měnit?“ Místo toho ve třiceti s Kubou počala dítě. „Prostě jsme se domluvili, že máme oba věk na to, abychom se stali rodiči, a tak jsem otěhotněla.“ Pokud jste na tom podobně, vyplatí se předem vzít na vědomí, že dítě je pro každý vztah obrovská zkouška.„Už předtím jsme měli rozpory a po porodu přibylo nové téma hádek: dcera,“ přiznává Bětka. „Jiné páry spoustu problémů zvládnou díky lásce, jenže my v tomhle ohledu neměli na čem stavět. Dva a půl roku po porodu dcery jsem se odstěhovala.“ Jestliže uvažujete o založení rodiny s mužem, jehož nemilujete, dejte si dost času na rozmyšlenou. Je vaše soužití klidné? Pak máte naději na úspěch. Pokud se ale dost hádáte, bude to s miminem ještě horší.
Zkuste si představit, jak se bude vztah vyvíjet s dítětem. Máte oba podobnou vizi? Ani jeden z vás nemá vedlejší motivy? Netlačí vás třeba do těhotenství partner, který ví, že ho nemilujete, a domnívá se, že si vás mateřstvím pojistí? Některým párům rodičovství z rozumu nejlíp funguje v oddělených domácnostech. „Nikdy nám to s Kubou neklapalo tak dobře jako teď, když spolu nežijeme. Z našeho původního vztahu zůstalo jen to dobré, Kuba mi radí, pomáhá, je dobrý táta,“ pochvaluje si Bětka. „Zvažujeme i možnost, že si takhle na dálku pořídíme druhého potomka.“
3. případ:
„Dítě nás zachrání.“
Moje známá Kristýna podezírala manžela z nevěry. Její milý začal mluvit o rozvodu a Kristýna usoudila, že za všechny jejich problémy může bezdětnost. „Žili jsme spolu už pět let a náš vztah se nevyvíjel. Nudili jsme se spolu,“ poznamenává. „Byla jsem přesvědčená, že dítě nás zase dá dohromady.“ Možná už tušíte, jak tenhle příběh dopadl.Kristýna milého přemluvila, aby si zadělali na potomka. Čtyři měsíce po porodu sama zažádala o rozvod. „Jestliže bez dítěte jsme byli jako dva cizí lidé, tak s dítětem se z nás stali nepřátelé.“ S takovým vývojem
by měla počítat každá žena, která se rozhodne využít mimino jako lepidlo vztahu. Kristýně nešlo v první řadě o potomka, ale spíš o to, aby si udržela milého. A taková motivace nevěstí nic dobrého. „To, že by dítě mohlo zachránit zkrachovalý vztah, je hloupost,“ varuje psycholožka Doležalová. „Vztah musí stát v první řadě vždy na partnerech.“
Taky o tom přemýšlíte?
Ještě než padne konečné rozhodnutí, udělejte tohle:1. Vybudujte si záchrannou síť.
„Než se žena rozhodne sama vychovávat dítě – a je jedno, zda ho počne s bývalým partnerem, či s anonymním dárcem spermatu –, měla by si především uvědomit, že na potomka bude opravdu sama,“ varuje psycholožka Doležalová. Jinými slovy, pokud nemáte v okolí ochotné babičky, kamarádky nebo sousedky, budete muset vyvinout velké úsilí, abyste všechno sama zvládla. Poohlédněte se předem po lidech, kteří vám pomůžou.
2. Zvažte svou finanční situaci.
Spousta žen, které si pořídí dítě se svým bývalým nebo s kamarádem, nenechají výši výživného stanovit soudem a spoléhají jen na ústní dohodu. Pak se ale snadno může stát, že vám partner smluvenou částku dávat nebude. Jestli s otcem svého dítěte nežijete, měl by výši výživného určit soud.
3. Stanovte pravidla.
Domluvte se, jak často bude muž své dítě navštěvovat a nakolik bude zasahovat do výchovy. „Vysoký podíl matek odpověděl, že otcové neudržují žádný nebo jen velmi malý kontakt se svými dětmi,“ píše socioložka Dana Hamplová ve své studii Děti bez manželství, nebo bez otců?
„Přítomnost nového partnera v domácnosti matky dvakrát zvyšuje šanci, že otcové a děti nebudou v kontaktu.“ Mluvte s mužem i o tom, zda bude mít klíče od vašeho bytu a vy od toho jeho. Nemělo by se stát, že k vám bývalý bude za dítětem docházet, kdykoli se mu zlíbí, a bude vás tak mít pod kontrolou, zatímco vy o jeho životě nebudete vědět skoro nic.
Dobrovolné sólistky:
Přes třicet procent svobodných matek si tuto roli vybralo, protože nestály o nekvalitní vztah.
(Cosmopolitan, Michaela Klevisová)
Přidej svůj komentář!