Je to láska, nebo závislost?
Zkuste si po pravdě odpovědět na otázku, proč zůstáváte ve vztahu, ve kterém vám už nějaký ten pátek není dobře?Toužila jste po vzrušujícím, pohledném, světáckém, bohatém... muži. Ať už vaše přání bylo jakékoli, život vám ho poslal. Ani nemůžete věřit svému štěstí! Jste okouzlená, opilá zamilovaností. Od teď už bude vaše radost jen narůstat. Uplyne půl roku, rok. A vy máte pocit, že se vám štěstí rozsypalo mezi prsty. Váš „ideál“ se ukázal být ne tak ideálním. Podvádí vás, lže, nejeví o vás zájem, využívá vás, ukrutně žárlí, terorizuje vás, ponižuje nebo jinak emočně týrá.
Všichni přátelé pro vás mají jen jednu radu: „Zmiz, okamžitě!“ Někde v hloubi tušíte, že mají pravdu. Někde v hloubi jste strašně, ale strašně nešťastná. A přesto nedokážete z tohoto vztahu odejít. Máte strach, že už třeba nikdy nenajdete tu jednu věc, kterou vás okouzlil. Máte strach, že už možná nikdy nenajdete nic jiného. Máte strach, že vám bude chybět. Máte strach, že když ho opustíte, nebudete mu chybět. Tvrdíte, že ho milujete, ale ve skrytu duše cítíte něco jiného: závislost.
Slabší nebo submisivní partner (budeme jí říkat Závislá Zdenka, ale zrovna tak by to mohl být Závislý Zdeněk) většinou trpí pocitem, že si nezaslouží být milován, a proto se spokojí s tím, kdo se k němu chová hrozně. Zdenka je zaměřená na ostatní a je ochotná být zrcadlem čemukoli, co si Stanislav zamane. Je prostě jeho odrazem. Jeví se jako oběť nebo chudinka, ale bez ní by vztah nevypadal tak, jak vypadá. Závislé vztahy většinou fungují tak dlouho, dokud Zdence nedojde energie, aby zrcadlila každé Stanislavovo přání. Ve chvíli, kdy už nemůže, vztah vybuchne.
1. Nepoctivost a lži.
Stanislav ani Zdenka nikdy nemluví o tom, kdo skutečně jsou a co je trápí. Lžou si navzájem o tom, co si přejí. Zdenka nemůže naznačit, natož přiznat svá přání, protože Stanislav by ji hned opustil, Stanislav také nemůže přiznat, jak to skutečně má. Ani jeden z nich nedokáže druhému komunikovat, co ho činí šťastným. Bojí se nepochopení, opuštění.
2. Nerealistická očekávání od vztahu.
Stanislav i Zdenka si představují, že partner vyřeší jejich problémy s nízkým sebevědomím a vůbec většinu životních trablů a témat. Pubertálně věří, že vztah má všechno zlepšit. Možná mají pravdu, dobrý vztah má skutečně pozitivní vliv na život obou partnerů, ale oni nejsou schopni uvést to ve skutečnost. I když jim dojde, že jejich očekávání nejsou ani v základech realistická, nedokážou se ze vztahu založeném
na závislosti vymanit.
3. Okamžité uspokojení.
Stanislav od Zdenky očekává, že pro něj bude k dispozici, kdykoli ji potřebuje. Chce po ní, aby ho kdykoli učinila OKAMŽITĚ šťastným. Sobecky ji využívá k tomu, aby se cítil dobře. Nevztahuje se k ní jako rovnocenný partner, ale jako syn. Je jí vlastně posedlý, i když se jeví mnohem nezávislejší než ona.
4. Kompulzivní potřeba kontroly.
Zdenka se musí v každém okamžiku chovat určitým způsobem, jinak Stanislav vyhrožuje tím, že ji opustí. Osočuje ji z nedostatku pokory, z nabubřelosti, z bezcitnosti. Tato hra je součástí jejich závislého vztahu. Oba cítí, že jsou ve vztahu pod nátlakem, ani jeden z nich v něm není vlastně dobrovolně. A ani jeden z nich neustojí myšlenku pustit toho, o kom si MYSLÍ, že ho miluje.
5. Nedostatek důvěry.
Ani jeden z partnerů nedůvěřuje tomu druhému. Nevěří, že je ten druhý skutečně miluje, vlastně si ani nejsou jisti, že opravdová láska a vzájemná péče mezi partnery vůbec existuje. V hloubi vědí, že jejich vztah není zdravý. Ale netroufají si nazvat to závislostí. Zastírají to jakýmsi nešťastným mezidobím, nepřejícími podněty z vnějšku. Nalhávají si cosi o lepších časech v nedaleké budoucnosti.
6. Sociální izolace.
Do jejich vztahu není nikdo další pozván. Přátelé, rodina, ani známí. Lidé v závislých vztazích chtějí být ponecháni o samotě, ale nezdravým způsobem. Kdykoli se někdo přiblíží, evidentně a neomylně mu je jasná dynamika vztahu. Jeho nevole by vztah mohla ohrozit.
7. Bolestivé cykly.
Stanislav a Zdenka jsou lapeni v cyklu potěšení, bolesti, zklamání, obviňování a obnoveného „napojení“ – tedy potěšení, bolesti, zklamání... Cyklus se opakuje, jako když pes běhá za svým vlastním ocasem, dokud se jeden z partnerů ze vztahu neuvolní, protože mu dojdou slova Mary Tyler Moore: „Někdy musíte někoho poznat velmi dobře, aby vám došlo, že jste úplní cizinci.“
Vemte si tužku a papír a napište si seznam důvodů, proč se ze vztahu uvolnit. Co získáte tím, když se oprostíte. Co vás čeká, co vás potká, čeho se zbavíte. Lidé vydrží v těchto vztazích tak dlouho jen proto, že si zoufale opakují tu hrstičku důvodů, proč v něm zůstat, místo aby našli odvahu podívat se na to, proč z něj odejít.
Zjistěte, proč jste tak závislá. K tomu možná budete potřebovat pomoc psychoterapeuta nebo někoho, kdo prošel tím samým a dostal se z toho. Pročtěte si fóra a blogy, hledejte paralely se svým životem, se svým vztahem, informujte se o možnostech.
Vybudujte si „podpůrný systém“ přátel a činností, ke kterým se ve slabých chvílích můžete uchýlit. Udělejte něco nového, jiného, něco, co jste nikdy nedělala. Nebo o čem jste snila. Vydejte se na cestu, přihlaste se na lekce tanga, absolvujte potápěčský kurz. Každé ráno, když se podíváte do zrcadla, řekněte si: Mám se ráda.
(Laura Kratochvílová, Harper's Bazaar)
Všichni přátelé pro vás mají jen jednu radu: „Zmiz, okamžitě!“ Někde v hloubi tušíte, že mají pravdu. Někde v hloubi jste strašně, ale strašně nešťastná. A přesto nedokážete z tohoto vztahu odejít. Máte strach, že už třeba nikdy nenajdete tu jednu věc, kterou vás okouzlil. Máte strach, že už možná nikdy nenajdete nic jiného. Máte strach, že vám bude chybět. Máte strach, že když ho opustíte, nebudete mu chybět. Tvrdíte, že ho milujete, ale ve skrytu duše cítíte něco jiného: závislost.
Jeden bez druhého
Dynamika závislých vztahů je velmi zajímavá. Většinou totiž není závislý jen jeden, ale oba, i když jeden z partnerů se může jevit jako „na koni“. Adiktivní vztah často zahrnuje jednoho sebestředného člověka, neschopného vnímat a cítit kohokoli jiného (říkejme mu Sobecký Stanislav, ale zrovna tak by to mohla být Sobecká Stanislava). Stanislav věří, že má právo dostat cokoli, kdykoli se mu zamane. Obklopuje se lidmi, kteří ho podporují v jeho vysokém mínění o sobě. Ten tvoří jednu půlku vztahu.Slabší nebo submisivní partner (budeme jí říkat Závislá Zdenka, ale zrovna tak by to mohl být Závislý Zdeněk) většinou trpí pocitem, že si nezaslouží být milován, a proto se spokojí s tím, kdo se k němu chová hrozně. Zdenka je zaměřená na ostatní a je ochotná být zrcadlem čemukoli, co si Stanislav zamane. Je prostě jeho odrazem. Jeví se jako oběť nebo chudinka, ale bez ní by vztah nevypadal tak, jak vypadá. Závislé vztahy většinou fungují tak dlouho, dokud Zdence nedojde energie, aby zrcadlila každé Stanislavovo přání. Ve chvíli, kdy už nemůže, vztah vybuchne.
Nápadná varování
Pokud se nacházíte ve vztahu s touto dynamikou, zřejmě velmi dobře znáte některé z následujících „příznaků“:1. Nepoctivost a lži.
Stanislav ani Zdenka nikdy nemluví o tom, kdo skutečně jsou a co je trápí. Lžou si navzájem o tom, co si přejí. Zdenka nemůže naznačit, natož přiznat svá přání, protože Stanislav by ji hned opustil, Stanislav také nemůže přiznat, jak to skutečně má. Ani jeden z nich nedokáže druhému komunikovat, co ho činí šťastným. Bojí se nepochopení, opuštění.
2. Nerealistická očekávání od vztahu.
Stanislav i Zdenka si představují, že partner vyřeší jejich problémy s nízkým sebevědomím a vůbec většinu životních trablů a témat. Pubertálně věří, že vztah má všechno zlepšit. Možná mají pravdu, dobrý vztah má skutečně pozitivní vliv na život obou partnerů, ale oni nejsou schopni uvést to ve skutečnost. I když jim dojde, že jejich očekávání nejsou ani v základech realistická, nedokážou se ze vztahu založeném
na závislosti vymanit.
3. Okamžité uspokojení.
Stanislav od Zdenky očekává, že pro něj bude k dispozici, kdykoli ji potřebuje. Chce po ní, aby ho kdykoli učinila OKAMŽITĚ šťastným. Sobecky ji využívá k tomu, aby se cítil dobře. Nevztahuje se k ní jako rovnocenný partner, ale jako syn. Je jí vlastně posedlý, i když se jeví mnohem nezávislejší než ona.
4. Kompulzivní potřeba kontroly.
Zdenka se musí v každém okamžiku chovat určitým způsobem, jinak Stanislav vyhrožuje tím, že ji opustí. Osočuje ji z nedostatku pokory, z nabubřelosti, z bezcitnosti. Tato hra je součástí jejich závislého vztahu. Oba cítí, že jsou ve vztahu pod nátlakem, ani jeden z nich v něm není vlastně dobrovolně. A ani jeden z nich neustojí myšlenku pustit toho, o kom si MYSLÍ, že ho miluje.
5. Nedostatek důvěry.
Ani jeden z partnerů nedůvěřuje tomu druhému. Nevěří, že je ten druhý skutečně miluje, vlastně si ani nejsou jisti, že opravdová láska a vzájemná péče mezi partnery vůbec existuje. V hloubi vědí, že jejich vztah není zdravý. Ale netroufají si nazvat to závislostí. Zastírají to jakýmsi nešťastným mezidobím, nepřejícími podněty z vnějšku. Nalhávají si cosi o lepších časech v nedaleké budoucnosti.
6. Sociální izolace.
Do jejich vztahu není nikdo další pozván. Přátelé, rodina, ani známí. Lidé v závislých vztazích chtějí být ponecháni o samotě, ale nezdravým způsobem. Kdykoli se někdo přiblíží, evidentně a neomylně mu je jasná dynamika vztahu. Jeho nevole by vztah mohla ohrozit.
7. Bolestivé cykly.
Stanislav a Zdenka jsou lapeni v cyklu potěšení, bolesti, zklamání, obviňování a obnoveného „napojení“ – tedy potěšení, bolesti, zklamání... Cyklus se opakuje, jako když pes běhá za svým vlastním ocasem, dokud se jeden z partnerů ze vztahu neuvolní, protože mu dojdou slova Mary Tyler Moore: „Někdy musíte někoho poznat velmi dobře, aby vám došlo, že jste úplní cizinci.“
Cesta ven z kruhu
Okolí většinou nemůže pochopit, proč lidé v těchto vztazích „dobrovolně“ zůstávají, protože evidentně nedělají dobře ani jedné straně. Partneři se někdy bojí vztah opustit, protože mají pocit, že jsou slabí, že zklamali. Nebo že se nesnažili dost a svůj vztah nehýčkali, jak potřeboval. Vzdát se však někdy neznamená, že jste slabá, ale naopak, že jste dost silná na to, abyste na něčem dokázala nelpět. Následující tipy vám pomohou osvobodit se ze vztahu založeném na nezdravé závislosti a dovolí vám otevřít se soužití, které je postavené na lásce.Vemte si tužku a papír a napište si seznam důvodů, proč se ze vztahu uvolnit. Co získáte tím, když se oprostíte. Co vás čeká, co vás potká, čeho se zbavíte. Lidé vydrží v těchto vztazích tak dlouho jen proto, že si zoufale opakují tu hrstičku důvodů, proč v něm zůstat, místo aby našli odvahu podívat se na to, proč z něj odejít.
Zjistěte, proč jste tak závislá. K tomu možná budete potřebovat pomoc psychoterapeuta nebo někoho, kdo prošel tím samým a dostal se z toho. Pročtěte si fóra a blogy, hledejte paralely se svým životem, se svým vztahem, informujte se o možnostech.
Vybudujte si „podpůrný systém“ přátel a činností, ke kterým se ve slabých chvílích můžete uchýlit. Udělejte něco nového, jiného, něco, co jste nikdy nedělala. Nebo o čem jste snila. Vydejte se na cestu, přihlaste se na lekce tanga, absolvujte potápěčský kurz. Každé ráno, když se podíváte do zrcadla, řekněte si: Mám se ráda.
(Laura Kratochvílová, Harper's Bazaar)
Přidej svůj komentář!