Když on má vždy pravdu! Jak na despotického chlapa?
Musí být po jeho? Michaela Klevisová ví, jak se prosadit ve vztahu s ředitelem zeměkoule a kdy vám pomůže jediné, totiž pláchnout.Z prvního rande s budoucím manželem si Laura pamatuje jedinou jeho větu: „O všechno se postarám.“ Tehdy usoudila, že konečně našla muže, s nímž bude v bezpečí, tak trochu nástupce táty. „Když jsem s Davidem chodila měsíc, přišel ke mně, sbalil mi kufry a odnesl je k sobě domů. Vzápětí ho napadlo, že bych si měla najít práci, kde nebudu dělat na směny, a než jsem se nad tím stačila zamyslet, už pro mě
měl vytypované nové místo. Byla jsem nadšená, takhle akčního a starostlivého mužského jsem nikdy předtím neměla.“ Láskyplný pečovatel se ale během tříletého vztahu proměnil v despotu, který chce Lauře řídit život. „Občas si vedle něj připadám jako nesvéprávná,“ připouští třicetiletá rehabilitační sestra. „Třeba když se mnou šel k mé kamarádce návrhářce a vysvětloval jí, jak by mi měla ušít svatební šaty.“
Možná takový pár také znáte. On je rázný, a jak rozhodne, tak bleskově činí. Hlásá, že ví, co je pro jeho milovanou nejlepší, a její názory ho nezajímají. Ona se od něho nechává opečovávat, což může být svým způsobem pohodlné, jenže současně se mu čím dál víc podřizuje. „Despota se řídí zásadou, že jeho žena ničemu nerozumí,“ definuje tento typ muže francouzská poradkyně pro mezilidské vztahy Rosine Bramlyová v knize Koho to mám pod peřinou? (Rybka Publishers, 2007).
„Despota se považuje za profesora Higginse: ,Beze mě nejsi nic. Poděkuj mi za to, co pro tebe udělám. Řiď se tím, co ti říkám, a budeš hvězda. Stačí, když mě budeš poslouchat.’“ Takovýhle partner se vás snaží změnit k obrazu svému, jenže si často počíná tak rafinovaně, že si ani nevšimnete, že postupně ztrácíte vlastní vůli. „Nemá smysl ani vyslovovat vlastní myšlenku, stejně by ji zavrhl, protože to nebyl jeho nápad. Jakmile o něčem nerozhoduje on, je to špatné. S nápady smí přicházet jen on,“ upřesňuje charakteristiku toxického partnera Rosine Bramlyová. Proč někteří muži považují kompromis za důkaz slabosti? Jaký podíl na takovém chování nesete vy, když nadvládu svého muže snášíte? Co se stane, když ve vztahu s ředitelem zeměkoule najednou začnete prosazovat svou? Čtěte vše podstatné o vztazích, v nichž platí pravidla jako v zaměstnání: jeden je šéf a druhý podřízený.
„Pravděpodobně usiluje především o moc a převahu,“ vysvětluje soukromý pražský psychoterapeut Jan Jílek, specialista na mezilidskou komunikaci. Manipulátor sice působí sebevědomě, jenže za přebujelým egem bývá ukryta nejistota. Muž vám namlouvá, že byste si bez něho neporadila, ale je to jen jeden z palety mazaných triků, jak vás k sobě připoutat. Jeho chování může mít řadu příčin. Je možné, že rodiče na něj kladli vysoké nároky a neustále jim musel dokazovat, že si jejich lásku zaslouží, což platí pro Davida z úvodu článku. Partnerský vztah chápe jako boj, který se dá buď prohrát, nebo vyhrát. Dohoda? Ta je přece projevem slabosti! Nebo ho naopak matka zbožňovala a opakovala mu, jak je výjimečný. Když už s ní nežije, musí se zbožňovat sám a jeho hlavní fanynkou byste se měla stát vy. Jak se opovažujete mu něco vytýkat, případně prosazovat jinou pravdu než tu jeho?
Manipulátor se přitom může na začátku vztahu jevit jako starostlivý pečovatel. Prozradí ho ale třeba následující výroky: „Vím, co je pro nás nejlepší,“ „Ty se do toho nepleť!“ „Mě nepředěláš,“ „Já nikdy neustupuju,“ a podobně. Občas je doma slýcháte? „V první řadě byste se měla ptát sama sebe, jakou má pro vás takový vztah cenu,“ objasňuje Jan Jílek. „Někteří lidé jsou submisivnější a vyhovuje jim, když je někdo vede a zbavuje je tím starostí a pocitu zodpovědnosti. Pokud ale přitom zažíváte pocity hněvu nebo úzkosti, pak partner překračuje vaše hranice.“
Mnoho žen se zdráhá vzepřít už jen proto, že jsou na svého partnera zvyklé a bojí se změny. Pokud vám přechytralý milý sráží sebevědomí větami typu „Co by sis beze mě počala?“, možná jste i uvěřila, že si bez něj neporadíte. Majitelé patentu na pravdu se snaží v oběti vzbudit pocit viny výroky typu „Kdybys mě milovala, věřila bys mi.“ Problematicky se ale chová on! „Odmítnout požadavek znamená odmítnout požadavek, nikoliv člověka. V asertivitě vycvičený člověk chápe tento rozdíl, který odmítají manipulanti připustit,“ píše Jan Jílek na svém blogu. „Odmítnutý manipulant vždy nasadí všechny síly, které má, aby druhého dostal pod kontrolu a vládu, a žádná sebemenší příležitost mu není dost malá, aby ji nevyužil. Povede spor (a je zásadní rozdíl mezi sporem a konfliktem) až do úplného vítězství a zdeptání protivníka. Spor, který nikdy nezastaví, dokud není poražen protivník nebo dokud on sám neleží v krvi.“ Možná ho k manipulativnímu chování povzbuzujete tím, že potlačujete svou osobnost, neustále se mu podřizujete a nevyjadřujete své názory a přání.
„V mezilidských vztazích platí, že když ustoupíme, druhý prostor vyplní,“ varuje Jan Jílek. Partner ve vztahu zajde jen tak daleko, kam ho sama pustíte.
V posteli děláme hlavně to, co se líbí jemu. Když si jdu koupit něco na sebe, váhám a nakonec si nevyberu, protože si nejsem jistá, jestli by mi tu věc Petr schválil.“ Přestože jí kamarádky radí, aby se toho generála zbavila, s přítelem zůstává. „Já mám přece taky dost chyb. Myslím, že druhého takového chlapa bych nesehnala.“ Přesně tohle s vámi vztah s despotou udělá – srazí vám sebevědomí. Tak dlouho slyšíte, že špatně snad i dýcháte, až tomu bludu uvěříte. Možná vás vzpruží následující pravda: Partner se vás snaží přesvědčit, že jeho lásky nejste hodna, protože se ve skutečnosti obává, že on není hoden té vaší!
„Zeptejte se ho, proč s vámi tedy je, když mu připadáte bezcenná,“ radí psychoterapeut Jílek. „Váš vztah pro něj jistě má nějakou hodnotu, protože jinak by s vámi nezůstával.“ Když budete více prosazovat vlastní vůli, zřejmě narazíte na nespokojenost. Najednou se chováte jinak, než je partner zvyklý, tudíž jste nesnesitelná a sobecká. Na ten konflikt se připravte. Pokud vás drahý obviní z agresivity, tvrďte, že mezi agresivitou a asertivitou je velký rozdíl.
„Agresivně jednající člověk se prosazuje na úkor druhých,“ objasňují psychologové Tomáš Novák a Věra Capponi v příručce Asertivně do života (Grada, 2004). „Asertivně jednající člověk dokáže přesně a jasně popsat, o co mu jde, jak situaci vidí, co si o ní myslí a jak ji prožívá. Umí naslouchat druhým a přistoupit na kompromis. Je schopen změnit názor pod tlakem argumentů.“ Vezměte ale v úvahu fakt, že málokdo dokáže pasivní chování svépomocí změnit na asertivní. Odborníci zdůrazňují, že nový přístup se nejlépe naučíte nácvikem v terapeutické skupině. Je možné, že až začnete zdravě prosazovat své já, naučíte partnera otevřeně komunikovat a on vás bude víc respektovat. Může se ale také stát, že se najednou na vztah podíváte jinýma očima a začnete se sama sebe ptát, proč byste s tím manipulátorem vlastně měla zůstávat. Ať vaše láska dopadne jakkoli, o jednom vůbec nepochybujte – jakmile začnete rozhodovat sama za sebe, budete spokojenější.
* Sami posuzovat, co je pro vás nejlepší.
* Mít a vyjadřovat opačný názor, než má ten druhý.
* Omlouvat se, jen když se omluvit chcete.
* Dělat chyby a přebírat za ně zodpovědnost.
* Měnit názory.
* Nebýt perfektní podle představ toho druhého.
* Říkat „já chci“ a „já nechci“.
(Michaela Klevisová, Cosmopolitan)
měl vytypované nové místo. Byla jsem nadšená, takhle akčního a starostlivého mužského jsem nikdy předtím neměla.“ Láskyplný pečovatel se ale během tříletého vztahu proměnil v despotu, který chce Lauře řídit život. „Občas si vedle něj připadám jako nesvéprávná,“ připouští třicetiletá rehabilitační sestra. „Třeba když se mnou šel k mé kamarádce návrhářce a vysvětloval jí, jak by mi měla ušít svatební šaty.“
Možná takový pár také znáte. On je rázný, a jak rozhodne, tak bleskově činí. Hlásá, že ví, co je pro jeho milovanou nejlepší, a její názory ho nezajímají. Ona se od něho nechává opečovávat, což může být svým způsobem pohodlné, jenže současně se mu čím dál víc podřizuje. „Despota se řídí zásadou, že jeho žena ničemu nerozumí,“ definuje tento typ muže francouzská poradkyně pro mezilidské vztahy Rosine Bramlyová v knize Koho to mám pod peřinou? (Rybka Publishers, 2007).
„Despota se považuje za profesora Higginse: ,Beze mě nejsi nic. Poděkuj mi za to, co pro tebe udělám. Řiď se tím, co ti říkám, a budeš hvězda. Stačí, když mě budeš poslouchat.’“ Takovýhle partner se vás snaží změnit k obrazu svému, jenže si často počíná tak rafinovaně, že si ani nevšimnete, že postupně ztrácíte vlastní vůli. „Nemá smysl ani vyslovovat vlastní myšlenku, stejně by ji zavrhl, protože to nebyl jeho nápad. Jakmile o něčem nerozhoduje on, je to špatné. S nápady smí přicházet jen on,“ upřesňuje charakteristiku toxického partnera Rosine Bramlyová. Proč někteří muži považují kompromis za důkaz slabosti? Jaký podíl na takovém chování nesete vy, když nadvládu svého muže snášíte? Co se stane, když ve vztahu s ředitelem zeměkoule najednou začnete prosazovat svou? Čtěte vše podstatné o vztazích, v nichž platí pravidla jako v zaměstnání: jeden je šéf a druhý podřízený.
Proč vás diriguje?
Osmadvacetiletá finanční analytička Darja už si zvykla, že jí partner velí. V práci jedná samostatně a sebejistě, ale doma má jen dva úkoly: mlčet a dobře vypadat. „Když se Honzy zeptám, proč ho mám poslechnout, pokaždé odpoví: ,Protože já mám vždy pravdu.’ Pokud se odvážím odporovat, vyjede na mě, že ho dost nemiluju, protože jinak bych přece o jeho názorech nepochybovala.“ Jenže jak pravil Platón, pravda je přístupná všem a ještě nikdo ji neuchvátil jen pro sebe. Berte s rezervou partnerovo tvrzení, že mu jde jen o vaše dobro.„Pravděpodobně usiluje především o moc a převahu,“ vysvětluje soukromý pražský psychoterapeut Jan Jílek, specialista na mezilidskou komunikaci. Manipulátor sice působí sebevědomě, jenže za přebujelým egem bývá ukryta nejistota. Muž vám namlouvá, že byste si bez něho neporadila, ale je to jen jeden z palety mazaných triků, jak vás k sobě připoutat. Jeho chování může mít řadu příčin. Je možné, že rodiče na něj kladli vysoké nároky a neustále jim musel dokazovat, že si jejich lásku zaslouží, což platí pro Davida z úvodu článku. Partnerský vztah chápe jako boj, který se dá buď prohrát, nebo vyhrát. Dohoda? Ta je přece projevem slabosti! Nebo ho naopak matka zbožňovala a opakovala mu, jak je výjimečný. Když už s ní nežije, musí se zbožňovat sám a jeho hlavní fanynkou byste se měla stát vy. Jak se opovažujete mu něco vytýkat, případně prosazovat jinou pravdu než tu jeho?
Manipulátor se přitom může na začátku vztahu jevit jako starostlivý pečovatel. Prozradí ho ale třeba následující výroky: „Vím, co je pro nás nejlepší,“ „Ty se do toho nepleť!“ „Mě nepředěláš,“ „Já nikdy neustupuju,“ a podobně. Občas je doma slýcháte? „V první řadě byste se měla ptát sama sebe, jakou má pro vás takový vztah cenu,“ objasňuje Jan Jílek. „Někteří lidé jsou submisivnější a vyhovuje jim, když je někdo vede a zbavuje je tím starostí a pocitu zodpovědnosti. Pokud ale přitom zažíváte pocity hněvu nebo úzkosti, pak partner překračuje vaše hranice.“
Můžete ho změnit?
Možná už vás nebaví, že o dovolené, teplotě v ložnici i barvě vašich vlasů rozhoduje on. Pozor: „Manipulátora nepřevychováte. Můžete změnit jedině samu sebe v tom, že se začnete jinak chovat,“ upozorňuje psychoterapeut Jílek, který pořádá kurzy komunikace, zvládání zátěžových situací nebo sporu. Každý člověk má právo sám posuzovat své chování, myšlenky a city a nést za jejich důsledky zodpovědnost. Milý samozřejmě může beztrestně vyslovit svůj názor (že byste s ním měla trávit víc času, ostříhat se, prosedět každé sobotní odpoledne u jeho matky), ale vy ho nemusíte poslechnout.Mnoho žen se zdráhá vzepřít už jen proto, že jsou na svého partnera zvyklé a bojí se změny. Pokud vám přechytralý milý sráží sebevědomí větami typu „Co by sis beze mě počala?“, možná jste i uvěřila, že si bez něj neporadíte. Majitelé patentu na pravdu se snaží v oběti vzbudit pocit viny výroky typu „Kdybys mě milovala, věřila bys mi.“ Problematicky se ale chová on! „Odmítnout požadavek znamená odmítnout požadavek, nikoliv člověka. V asertivitě vycvičený člověk chápe tento rozdíl, který odmítají manipulanti připustit,“ píše Jan Jílek na svém blogu. „Odmítnutý manipulant vždy nasadí všechny síly, které má, aby druhého dostal pod kontrolu a vládu, a žádná sebemenší příležitost mu není dost malá, aby ji nevyužil. Povede spor (a je zásadní rozdíl mezi sporem a konfliktem) až do úplného vítězství a zdeptání protivníka. Spor, který nikdy nezastaví, dokud není poražen protivník nebo dokud on sám neleží v krvi.“ Možná ho k manipulativnímu chování povzbuzujete tím, že potlačujete svou osobnost, neustále se mu podřizujete a nevyjadřujete své názory a přání.
„V mezilidských vztazích platí, že když ustoupíme, druhý prostor vyplní,“ varuje Jan Jílek. Partner ve vztahu zajde jen tak daleko, kam ho sama pustíte.
Jak se k němu chovat?
Dokud partnerovi přitakáváte, i když si v duchu myslíte opak, nahráváte mu. Vyplatí se jednat asertivněji. Klidně se ohraďte: „Nechápu, co je špatného na tom, že jsem se nechala ostříhat. Vím, že se ti líbím v dlouhých vlasech, ale už jsem chtěla změnu a takhle se cítím líp.“ Jasně vyjádříte svůj názor a přimějete partnera otevřeně komunikovat. Trpíte dirigování ze strachu, že vás opustí? V roli poslušné podřízené setrvává i sedmadvacetiletá zahradnice Věra. „Petr tvrdí, že jako vysokoškolák je chytřejší než já, středoškolačka, a tudíž bych se mu měla podřizovat. Za volantem jsem podle něho nemožná, takže jsem raději přestala řídit.V posteli děláme hlavně to, co se líbí jemu. Když si jdu koupit něco na sebe, váhám a nakonec si nevyberu, protože si nejsem jistá, jestli by mi tu věc Petr schválil.“ Přestože jí kamarádky radí, aby se toho generála zbavila, s přítelem zůstává. „Já mám přece taky dost chyb. Myslím, že druhého takového chlapa bych nesehnala.“ Přesně tohle s vámi vztah s despotou udělá – srazí vám sebevědomí. Tak dlouho slyšíte, že špatně snad i dýcháte, až tomu bludu uvěříte. Možná vás vzpruží následující pravda: Partner se vás snaží přesvědčit, že jeho lásky nejste hodna, protože se ve skutečnosti obává, že on není hoden té vaší!
„Zeptejte se ho, proč s vámi tedy je, když mu připadáte bezcenná,“ radí psychoterapeut Jílek. „Váš vztah pro něj jistě má nějakou hodnotu, protože jinak by s vámi nezůstával.“ Když budete více prosazovat vlastní vůli, zřejmě narazíte na nespokojenost. Najednou se chováte jinak, než je partner zvyklý, tudíž jste nesnesitelná a sobecká. Na ten konflikt se připravte. Pokud vás drahý obviní z agresivity, tvrďte, že mezi agresivitou a asertivitou je velký rozdíl.
„Agresivně jednající člověk se prosazuje na úkor druhých,“ objasňují psychologové Tomáš Novák a Věra Capponi v příručce Asertivně do života (Grada, 2004). „Asertivně jednající člověk dokáže přesně a jasně popsat, o co mu jde, jak situaci vidí, co si o ní myslí a jak ji prožívá. Umí naslouchat druhým a přistoupit na kompromis. Je schopen změnit názor pod tlakem argumentů.“ Vezměte ale v úvahu fakt, že málokdo dokáže pasivní chování svépomocí změnit na asertivní. Odborníci zdůrazňují, že nový přístup se nejlépe naučíte nácvikem v terapeutické skupině. Je možné, že až začnete zdravě prosazovat své já, naučíte partnera otevřeně komunikovat a on vás bude víc respektovat. Může se ale také stát, že se najednou na vztah podíváte jinýma očima a začnete se sama sebe ptát, proč byste s tím manipulátorem vlastně měla zůstávat. Ať vaše láska dopadne jakkoli, o jednom vůbec nepochybujte – jakmile začnete rozhodovat sama za sebe, budete spokojenější.
7 lidských práv ve vztahu
V lásce vy i partner klidně můžete:* Sami posuzovat, co je pro vás nejlepší.
* Mít a vyjadřovat opačný názor, než má ten druhý.
* Omlouvat se, jen když se omluvit chcete.
* Dělat chyby a přebírat za ně zodpovědnost.
* Měnit názory.
* Nebýt perfektní podle představ toho druhého.
* Říkat „já chci“ a „já nechci“.
(Michaela Klevisová, Cosmopolitan)
Přidej svůj komentář!