Rád(a) komentuješ a diskutuješ? Rozjeď diskuzi k nějakému z přispěvků. Pokud se registruješ bude ti diskutování zjednodušeno. Jednoduše se registruj a začni tvořit svůj profil. Registrovaní uživatelé budou mít čím dál více výhod a budou moci využívat více funkci a to zcela zdarma. Stačí si jen založit svůj profil. Na webu se neustále pracujeme a vytváříme nové funkce.

Můj šestiletý syn je teď děvče!

Janin syn Petr se ve čtyřech letech začal oblékat jako holčička. A rodiče i bratr jeho proměnu podporují.Šestiletá Petra je jako každá jiná dívenka – až na to, že se narodila jako kluk. Její maminka Jana byla nejdřív zděšená, ale když viděla, jak je její syn coby holčička spokojený, uvěřila, že se narodil do špatného těla, a pře­stože ji známí a část rodiny kritizují, pře­jmenovala Petra na Petru, obléká ho jako děvče a zvažuje, že mu za pár let začne dávat léky na zastavení puberty.

„Petřina změna probíhala postupně,“ vysvětluje Jana (38). „Ale teď má už naprosto jasno, že je dívka, a když si uvědomí, že je přece jen stále kluk, rozpláče se. Nepochybuji o tom, že kdybych ji nutila chovat se a oblékat jako kluk, buď by si nějak ublížila, anebo by ji to mohlo psychicky zmrzačit.“

Pro Janu, matku ještě čtrnáctiletého Vaška, byly uplynulé dva roky obrovskou zkouškou i zkušeností. „Nikdy jsem o transsexualitě nepřemýšlela, teprve až Petr začal tvrdit, že se cítí jako holka,“ vzpomíná Jana, která píše knihu o tom, co dělat, když se v rodině
vyskytne transsexuální dítě.

Během těhotenství se Jana nezajímala o pohlaví dětátka, které se má narodit. Ale hned dodává: „Když jsme zjistili, že budeme mít chlapečka, manžel radostí div neskákal. Chlapečci prý vyjdou levněji než holčičky a nebudeme muset nakupovat pořád nové botičky a věci na krášlení.“

Z Ferdy Mravence Beruškou

Po normálním těhotenství a porodu zůstala Jana, která pracovala jako obchodní manažerka v sou­kromé firmě, na mateřské dovole­né. Jenže jak malý Petřík rostl, bylo stále zřetelnější, že není typický kluk. Místo stavebnic a autíček vyhledával společnost stejně starých holčiček a hrál si s nimi s panenkami.

„Vzpomněla jsem si, jaké to bylo, když byl malý Vašek, ten od začátku nosil zásadně trenýrky a pořád se chtěl oblékat jako kovboj. To Petr byl už od peřinky úplně jiný. Když jsem ho třeba ostříhala nakrátko, hned si dal na hlavu dečku a dělal, že to jsou dlouhé vlasy. Také se oblékal do tátových košil, pak je coural za sebou a říkal, že má dlouhé šaty s vlečkou, a nechtěl ji svléct.“

Rodiče jeho zálibu nejdřív brali s re­zer­vou a považovali ji jen za běžnou hru. Pak přišla oslava Petrových čtvrtých narozenin, vyškemral si, aby pozvali jeho kamarády a kamarádky z okolí a že proběhne jako maškarní a všichni se oblečou jako pohádkové postavy. „Chtěla jsem mu pořídit kostým Ferdy Mravence, ale on si místo toho vybral Berušku, spokojeně si nasadil paruku s tykadly a chodil v něm celý den. A za pár dní jsme šli nakupovat boty a Péťa si vzal růžové sandálky s třásněmi. Obyčejně býval klidný, ale tam dostal úplný záchvat vzteku, když jsem mu chtěla místo nich koupit nějaké víc klučičí. Nakonec jsem musela koupit ty růžové. Cestou domů jsem se ho zeptala, co se děje, a on mi odpověděl: ‚Když já jsem holčička, ne kluk.‘ Velice mě to zarazilo, hlavně ta jistota, jaká mu zaznívala z hlasu.“

Petrova Petra

Jana si začala víc všímat toho, co Petr říká a jak se chová, a když to pak probrala s manželem, shodli se, že ho nebudou do ničeho nutit, a dovolili mu doma chodit v dívčím oblečení. „Nechtěli jsme Petrovi nějak psychicky ublížit, a tak jsme nechali oba kluky vybrat si, v čem chtějí doma chodit, a Péťa si vybral holčičí šatičky,“ vzpomíná Jana. A pak od pěti let dovolovala Jana Petrovi chodit oblečený jako děvče i venku. „Přišlo nám špatné, že ho vlastně nutíme vést dvojí život – že doma může být holkou, ale pro okolní svět je to tajemství a musí se přetvařovat. Nechtěla jsem, aby se musel stydět. Vím, že mi mnozí řeknou, že šlo jen o takové zmatené období a že to takto malé děti dělají běž­ně, ale já věděla, že má ve své identitě už jasno.

„Jednou se vrátil ze školy s pláčem, protože se při hodině kreslení namaloval jako holka a učitel mu poručil, že se musí namalovat ještě jednou, protože je přece kluk,“ říká Jana.

Před rokem začala celá rodina s Petrem docházet k dětské psycholožce a Jana začala pátrat i na internetu po podobných případech, aby zjistila, jak se takové děti cítí a jak se k nim chovat.

Petr se mezitím stále víc projevoval jako dívka, a dokonce začal i plakat při pomyšlení, že až vyroste, bude vypadat jako táta, a ne jako máma, i když si s otcem jsou jinak velice blízcí. „Sledoval třeba, jak se manžel holí, a pak mě prosil, abych mu nikdy nedovolila něco takového dělat,“ uvádí Jana. Pak loni na podzim Petr prohlásil, že už chce být holkou pořád. Namaloval další svůj obrázek v ženských šatech a pod to napsal Petra.

Odložená puberta

Po mnoha sezeních u psychologa a terapii se Jana rozhodla z Petra opravdu udělat Petru. Dala ji do školky, kam už nastoupila jako děvče. „Nikdo tam nepoznal a neví, že Petra je ve skutečnosti kluk,“ říká Jana a dodává, „ale úplně bez problémů se to pochopitelně neobešlo, Petra přišla o staré kamarády a také Vašek se její proměně ze začátku bránil s tím, že nechce přijít o brá­šku. Naštěstí se tím tak smířil, že teď v něm má Petra velkého ochránce. Daleko hůř to nesla moje matka, která mě úplně zavrhla s tím, že se nebude dívat, jak Péťovi ničím život.

Naštěstí se každý den přesvědčuji, jak je Petra šťastná a ve svém přesvědčení, že je holka, ani jednou nezakolísala. Nikdy neprojevila stín pochybnosti. Nicméně jsem ji ujistila, že pokud změní názor, nic se neděje.“ Jana plánuje po dohodě s lékařem nasadit Petře hormo­ny blokující testosteron, takže jí nezačne chlapecká puberta. „Tím získá dostatek času, aby viděla, jak se její spolužáci mění, a mohla rozhodnout o své budoucnosti.“

To, kdy začne Petra brát hormony, závisí na tom, jak rychle bude dospívat, pár příštích let rozhodne o jejím dalším životě. Dětští psychologové upozorňují, že nástup puberty pro děti, které žijí v opačném těle, je velice traumatizující a statistiky sebevražednosti těchto dětí jsou děsivé. Prozatím je Petra normální veselá a spokojená holčička. Lakuje si nehty a dělá první experimenty s líčením, ale to jí zatím doma zakazují, protože na to má ještě času dost.

„Je pravda, že jsem si výchovu syna představovala jinak a klidně bych si tuto životní zkušenost dokázala odepřít, ale vím, že  Pet­ra to má rozhodně mnohem těžší než já, a chci jí život co nejvíc usnadnit. Pokud se rozhod­ne, že přece jen zůstane klukem, bude to v pořádku, pokud bude dál trvat na tom, že je děvče, bude to také v pořádku. Hlavně chci, aby mé dítě bylo šťastné a stalo se tím, kým se cítí,“ končí Jana.

(red, Jackie)   
 

Přidej svůj komentář!

Nejsi přihlášen(a) proto nemůžeš vidět komentáře ostatních, ale dovolíme ti komentář napsat.

Po napsání komentáře se tvá přezdívka uloží a uvidíš jak komentáře ostatních tak i své.