Návratdoreality s Svatba pro peníze

Co se může přihodit, když se rozhodnete vdát se za bohatého muže?Anglická královna Victoria prý těsně před svatební nocí radila své nejstarší dceři, která jí plakala na rameni, protože jí její extraprachatý a urozený manžel připadal naprosto odporný: „Zavři oči a mysli na Anglii...“ Můžete si to klidně přenést do obyčejných poměrů, princip zůstává po staletí stejný – pokud má žena v plánu vzít si milionáře, který jí „nevoní“, měla by zavřít oči a myslet na to, v jakém zámku bude žít a jak se přitom bude mít...

PŘÍPAD PRVNÍ: Trpitelka Hana, maminka tetičky

Byla z normální  položidovské rodiny – během druhé světové války se jim podařilo emigrovat do Spojených států. Snoubil se v ní živočišný půvab slovanské děvy po tátovi a hluboká tmavá okatá židovská krása po mamince. Díky kráse i inteligenci se jí podařilo sehnat místo asistentky v jedné z předních newyorských bank a o nápadníky neměla nouzi.

Balil ji tehdy svalnatý topič, brýlatý telefonista i veselý strážník. Jenže Hana poslechla praktickou maminku a mířila výš. Pro svůj krásný úsměv a přičinlivost se do ní zamiloval sám ředitel banky. Jí bylo tehdy devatenáct, jemu dvaačtyřicet. Její maminka jásala radostí a pana Tausiga si náležitě předcházela.

Hana měla mírnou a poddajnou povahu a plnila matčiny představy o tom, jak by se mělo žít. Pana Tausiga si vzala. Brzy po svatbě tomuto drobnému, zrzavému milionáři s předkusem a dechem neustále páchnoucím po česneku povila prvního syna, po něm ještě tři dcery. Na všech rodinných fotkách je vidět, že Hana nezáří. Žila sice v nejlepší newyorské čtvrti, děti chodily do nejlepších škol, nemusela pracovat a mohla být každý den u nóbl švadleny, ale šťastná nebyla.

Zemřela poměrně mladá, neznámo proč. Jednoho dne ulehla do postele, slábla, chřadla, pak přišel zápal plic a Hana odešla v horečkách na věčnost. Její dcera Rebeka je přesvědčená, že matka zemřela žalem. Žalem ze života bez lásky...

PŘÍBĚH DRUHÝ: Volnomyšlenkářka Rebeka

Dcera tety Hany byla z úplně jiného těsta. Hnusilo se jí vzít si někoho kvůli majetku, i když ji matka neustále přesvědčovala, že jejich soused, padesátiletý finančník pan Königsmark, je pro ni ten pravý. Jen se o něm zmínila, Rebeka jí se smíchem odpovídala: „Prosím tě, mami, ten ekl ufuněný pupkáč? Nikdy!“ A šla si po svém. Žila totiž v úplně jiné době. Hippies, volné galaktické vztahové vize, LSD party. Vzít si milionáře bylo tehdy totálně out.

Rebeka veřejně hlásila, že jejich rodina je fiasko: Matka za to, že má boháče, vzdala svůj život. Nelíbilo se jí, jak otci neustále slouží. Připadalo jí, že je její otec spíš jako malé dítě než muž a že k němu matka také tak přistupuje. Každý den ráno kontrolovala, jestli je teple oblečený, chystala mu správné oblečení a dohlížela bedlivě i na jeho trávicí trakt. Považovala to za hloupou daň za život vedle boháče.

Ve dvaceti se Rebeka úplně trhla a utekla z domova. Vzala si bláznivého kluka, který měl v Brooklynu pronajatou zašvábenou garsonku s nábytkem, posbíraným kolem kontejnerů. O bankovnictví toho tenhle „umělec“ moc nevěděl, ale Rebece imponovala jeho bohémská duše, obrazy, které maloval, písničky od Grateful Dead, co jí brnkal na kytaru, vůně jeho potu a to, jak jí to uměl udělat. Hlásala, že její muž má orgasmický magnetismus.

Když se jim do mrňavé garsonky narodila dvojčata a brzy po nich ještě další mimino a bohém byl věčně bez peněz a v trapu, realita dopadla a animální magnetismus přestal být pro Rebeku prioritou. Rozvedla se, sklopila uši a vzala si úplně normálního učitele fyziky, jenž sice neměl tučné konto ani magnetismus, ale dokázal se o rodinu aspoň jakžtakž postarat. Dokonce prý uvažovala, že by brnkla panu Königsmarkovi, nicméně životní šance se většinou neopakují – v té době byl milý pan Königsmark ženatý s Rebečinou mladší sestrou...

PŘÍBĚH TŘETÍ: Bez skrupulí - Rebečina mladší sestra

Rebečina sestra měla odjakživa vynalézavou povahu. I po svatbě s ošklivým milionářem Königsmarkem jen vzkvétala. Mohlo by se zdát, že je opravdu šťastná. Tvrdila, že je zamilovaná. A opravdu byla: Do čeho, svěřila své sestře jednou ve slabé chvilce po pěti panácích kubánského rumu. Byla zamilovaná do jeho majetku a do svého tajného milence: „Nechci dopadnout jako matka, tak jsem si to zařídila líp. Spát s ním je strašná nuda, ale člověk to jednou týdně už nějak dá.

Baví mě spíš ten životní styl, večírky s těmi správnými lidmi, pěkné věci, žádné řešení složenek. A navíc: On dýchá pro firmu, ale má pro mě slabost. Je pořád v práci, je hrabivý, ale kvůli mně pustí chlup. Ideální kombinace pro rozmařilé cesty za mým italským milencem.“  Mimochodem, slavný italský milenec byl číšník v místní italské restauraci a měl ten správný animální magnetismus...

PŘÍBĚH ČTVRTÝ: Lehká spolužačka Alina

Alina byla už na „gymplu“ největší sexbomba. Měla v sobě něco, čemu neodolal nikdo. Vždycky prohlašovala, že ona nikdy nikde dřít nebude, že si vezme bohatého muže. Opravdu nedřela. Zatímco většina z nás, jejích spolužaček, se po škole lopotila na vysoké nebo kdesi za pár korun pracovala, ona to zapíchla v klubu pro gentlemany. Jeden z těch opravdu nóbl to byl.

Za českými zadky a ňadry tam jezdili superbohatí byznysmeni z celého světa. Nosila si domů kolem dvaceti tisíc za noc... Jednoho dne se do ní zamiloval sám pan Hrabě. Bohatý anglický šlechtic, který z ní zešílel, nebyl to žádný otylý přistárlý a připlešlý pan Königsmark s pupkem. Naopak. Měl vše jaksepatří – věk něco po třicítce, dvě šlapající firmy, tučné konto, modrou krev, hafo nemovitostí v Irsku i Walesu,  sexy tělo i husté vlasy. Vtip a šarm.

Odvedl tehdy dvacetiletou Alinu z bordelu a představil ji rodičům jako svou nastávající. Ti zpočátku málem padli do mdlob, ale Alinka byla dobrá herečka a zahrála jim „sweet good girl“. O tom, kde se potkali, oba raději pomlčeli. Zdálo by se, že jejich příběh zavání červenou knihovnou. Jenže když je něco moc ideální, často se objeví mouchy. Každý animální magnetismus časem vyčpí.

Alina moc ráda utrácela, a tak klesla do modelu zlaté klece. Z jejího bohatého manžela se časem vyklubal pěkný skot, což ona špatně nesla. Navíc měla v každodenních hádkách na talíři to, že je nula, děvka, kterou on vytáhl z bahna. Z jeho sídla se stěhovala přesně za čtyři roky, děti neměli.

Alina potvrdila to, co hlásají i sociologické a sexuologické výzkumy: Když se žena jednou vdá pro peníze, udělá to podruhé i potřetí znovu. Nyní žije s dalším milionářem, také v Anglii. Stihla si totiž během večírků se svým manželem nasbírat do rezervy příslušné kontakty. Jestli je šťastná, nevím.

Každopádně ji beru takovou, jaká je. Existuje určitý typ žen, které mají ke zlatokopectví sklon a nemohou žít jinak než na zámcích. Že by reinkarnované princezny? O jejich charakteru by se dalo polemizovat, nicméně jedno plus Alině nemůžu upřít – třeskutou upřímnost...

PÁTÝ PŘÍBĚH: Optimistické sci-fi ze života

Alenka nikdy nebyla na peníze. Byla z úplně normální rodiny a vzala si z lásky úplně normálního kluka, trošku mladšího než ona. Něčím tak povrchním, jako byl sňatek s milionářem kvůli penězům, hluboce pohrdala. Dokonce i trochu pohrdala bohatými muži. Připadali jí směšní a nafoukaní. Pár jich potkala a to jejich věčné „já, já, já“ jí šlo na nervy.  Její manžel měl animální magnetismus (už zase to zvíře v nás...), ale vydělával podstatně míň než ona.

Když se jim narodilo mimino, kašlal na rodinu, našel si milenku a frnkl k ní. Alenka vše táhla sama. Makala do úmoru, starala se o domácnost, překládala texty s miminem v šátku a neměla ani minutu pro sebe. Celé tři roky. Po téhle zkušenosti začala přemýšlet úplně jinak.

Probudila se v ní samice. Matka, moudrá žena, která chce pro sebe i dítě to nejlepší. Udělala zásadní vnitřní rozhodnutí. „Nyní si vezmu jednoho z těch bohatých mužů.“ Muže, který není floutek. Muže, jehož bohatství bylo získáno tím, že se ten dotyčný přirozeně realizoval v tom, co dělá. Slyšela kdesi, že staří moudří Číňané hlásali, že normální je být bohatý, krásný, zdravý a šťastný, nikoli chudý, nemocný a nešťastný. Toho se hodlala držet. Chtěla muže, který bude mít mužskou energii zdravě proudící. Který bude bohatý, krásný, zdravý a šťastný. A co víc – tím, jak bude sám realizovaný a srovnaný sám se sebou, bude i magnetický.

Rozhodla se být takovému muži královnou. Milovat ho, být mu oporou, být pro něj krásná, ale nikoli služka. Prostě ženou. Partnerkou. Partnerkou, která dostává, ale umí také dávat. Jak si umanula, tak se stalo. Její „objednávka“ byla od srdce, takže HO potkala. Krásného, vtipného muže, který vydělal miliony jen tak mimochodem, prostě díky tomu, že upřímně miloval to, čím se zabýval, a to mu příjemně vynášelo. Když ji uviděl, hned ucítil, že tahle holka je z jiného těsta než přihlouplé zlatokopky, kterých okolo něj kroužily mraky. Vzali se a žijí spolu jako král a královna na úžasném zámečku nedaleko Prahy. Kdo nevěří, ať tam běží!

(Jana Krejčí, Harper's Bazaar)